k zbláznění ráda se procházím, ale někdy jsem se do kavárny sotva dovlekla jak jsem byla unavená a pak jsem tam seděla u mramorového stolku po ruce poznámkový blok a pero a knížku a vedle cvrliká párek Japonců a to bylo příjemné protože neumím japonsky a protože to bylo jako ptačí štěbetání, kdybych tomu rozuměla, rušilo by mě to, totiž rozptylovalo,…
- napsala Friederike Mayröcker, kterou čtu na cestách, protože myslí jako já a píše deník za mě a já už pak můžu jenom fotit.
po dvou letech rozšiřuju canisterapeutický projekt o jedno štěně, další velkou mícu a několik upřímně nadšených lidí. snad to bude projekt celoživotní 🩶.